Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Sedm jednou ranou

         Dějí se to věci! Vše ke mně doputovalo zčista jasna jako krásná tečka za aktivitou z počátku roku 1989. Nebojte, žádná politika. To jsem na jedné katedře čeřila vody speciální pedagogiky, najmě logopedie. Poté, co si mě, učitelku ZŠ pro vadně mluvící, pohříchu nestraníka, vysoká škola „ už mohla dovolit“ (vyjádření vedoucího katedry), stanula jsem u zrodu Klubu speciálních pedagogů (KSP). Vést jsem ho sice z výše uvedených důvodů nesměla, ale v realizaci nápadů mě nikdo nebrzdil, spíše jsem nacházela účinnou podporu. Pobesedovat se studenty přijel pan profesor František Kábele (pamatujete? Brousek pro tvůj jazýček), posluchárnu do posledního místa zaplnil guru českých dětských psychologů laskavý Zdeněk Matějček, přivítali jsme divadlo nevidomých Verva z Prahy i divadlo neslyšících z Brna s usměvavým panem Gottwaldem (to se ještě nesmělo ve školách pro sluchově postižené „štrikovat“, užívat znakové řeči), nezapomenutelná paní učitelka Hana Tymichová (Nauč mě číst a psát) přijela až z Karlových Varů s kufrem pomůcek pro dyslektiky, z Ostravy maminka s dcerkou s Downovým syndromem a tehdy ještě ne zcela běžným notebookem. To, že jsme měli finance tak nejvýš na zaplacení cestovného, za přednášku už ne, vyřešil pan doktor Vladimír Smetáček. Jeho knihu Lidé a informace (Albatros,1981) jsem znala z učitelské knihovny na ZŠ pro vadně mluvící. Mé nesmělé špitnutí o finanční situaci KSP pan doktor Smetáček při cestě z nádraží smetl větou, kterou jsem pak u dalších pozvaných s opatrností uplatňovala: „No tak to uděláme v rámci obrozenectví“. Moc ráda na jeho setkání se studenty vzpomínám. Toho 2.prosince 1988 jsem si po odvážných výzvách doktora Smetáčka ke studentům myslela, že jsou to moje poslední hodiny na vysoké škole. Nebyly. V březnu 1990 ještě vystoupil v Klubu speciálních pedagogů docent Jaro Křivohlavý. S gejzírem nových možností pro studentské aktivity zájem o Klub pomalu zašel na úbytě. Zůstala mi kronika a ….vzpomínání.

            Třeba na to, jak za mnou iniciativně přišla studentka logopedie s nápadem pozvat do Klubu speciálních pedagogů Jiřího Havla. Ke svému návrhu jako zkušená a zanícená učitelka mateřské školy přinesla brožovaný sešit nadepsaný Ať se mračí jenom mrak. Prodával se v každém stánku PNS (poštovní novinové služby) a brzy byl v širokém okolí fakulty nedostupný, vyprodán. Poté, co jsem s jeho obsahem s radostí a nadšením seznamovala posluchače nejen denního, ale i – tehdy ještě – dálkového studia, činila jsem tak opakovaně všude možně po léta, ústně i písemně. Jeden exemplář zůstal v mé knihovně, častým užíváním poznamenaný, do dnešních dnů. Zůstal tam i s dopisem z 5.ledna 1989, kterým se Jiří Havel omlouval:„…musím Vás, milá paní doktorko, zklamat. V poslední době jsem měl strašně málo času na psaní, takže mi zůstalo mnoho nesplněných úkolů. Přiznám se i k tomu, že o své práci vůbec neumím mluvit….“ V další části dopisu čtu slova, jejichž závěr ani po více než čtvrtstoletí bohužel nepozbývá na platnosti: „Psaní pro děti mě už dlouho baví a těší, pořád mě nutí vymýšlet si pro ně a setrvávat v tom jejich báječném světě plném fantazie. Škoda jen, že jejich upřímnost, bezelstnost a čistota není až příliš často v souladu s tím, co kolem sebe vidí a slyší“.

           S Jiřím Havlem jsme se tedy v Klubu speciálních pedagogů nesešli. Ale mohlo nás všechny těšit, že od let devadesátých se s ním v hojné míře setkávají paní učitelky a hlavně děti. Jeho vtipné, češtině lahodící, jazykové a komunikační schopnosti podněcující a burcující texty se objevují v učebnicích, slabikářích, časopisech , jakož i knižně. Nebylo divu, že s blížícím se pěkně kulatým výročím narození Karla IV. se nakladatelství Albatros obrátilo právě na Jiřího Havla, aby jako renomovaný a oblíbený autor literatury pro děti mladé generaci našeho slavného panovníka lidsky a vtipně přiblížil. V roce 2016 tedy vychází Barborou Kyškovou přívětivě ilustrovaná knížka – Radosti a strasti na dvoře Otce vlasti. Je smutnou skutečností, že vydání této knížky se Jiří Havel již nedožil.

         Pan Jiří Havel byl ještě „ze staré školy“, svou korespondenci si ukládal. Když jsem se koncem léta dozvěděla, že uschoval i písemné kontakty s naším Klubem speciálních pedagogů, vrátilo mě to o čtvrtstoletí zpět, na začátek roku 1989. Nezůstalo jen u vzpomínek. Následně jsem obdržela balíček s výtiskem knížky Radosti a strasti na dvoře Otce vlasti. Tu knížku přidám na hromádku k těm, které už nějaký rok shromažďuji pro svá eventuální pravnoučata. Jeden „Jiří Havel“ už tam je – Kdo má smysl pro nesmysl (Albatros, 2007).

         Ráda se hlásím k tomu, že jsem založením maven – což podle amerického novináře Malcolma Gladwella znamená být učitelem, ale současně také žákem, vlastně takovým informačním makléřem, který směňuje a rozdává, co ví, co se dozví (Bod zlomu, Dokořán, 2006). Od prvního nahlédnutí do knížky Radosti a strasti na dvoře Otce vlasti jsem věděla, že to všechno si přece nemůžu nechat jen pro sebe. Tolik možností, tolik příležitostí, tolik nabídek, tolik pošťouchnutí…..Přišla mi na mysl klasická pohádka Sedm jednou ranou, jen toho šikovného krejčíka bych zaměnila za nápaditého učitele nebo důvtipného rodiče. To by byl dárek pod stromeček nebo náplň mnoha chvilek ve třídě, kdy se už tak předvánočně moc do ničeho nechce, ale i na jiný čas v průběhu školního roku! Těch dobře mířených ran by bylo rozhodně víc než sedm.Maně si vybavuji: užitečně a smysluplně prožitý čas, kloudné procvičování techniky čtení (se vším všudy, případně i dramaterapeuticky), zajímavé střípky z historie, zábavná matematika, výchova ke čtenářství, podpora zdravé odnože vlasteneckého cítění, trocha poezie, která nikoho nezabije….domýšlejte, vymýšlejte, koumejte a inspirujte se. Ostatně – hodně se dozvíte i vy, dospěláci (taky o sobě).

       Pojďme zalistovat v poslední knížce Jiřího Havla, přiblížit několika ukázkami barvitost a pestrost jejího záběru. Otvírám tedy knížku Radosti a strasti na dvoře Otce vlasti a opisuji hned z první stránky:

Protože z pamětníků

už dávno nikdo nežije,

tak my dnes vůbec nevíme,

a to nás vážně mrzí,

jestli byl Karel někdy drzý

a jestli někdy lhal a odmlouval

a kterých předmětů se bál,

jestli mu někdy bylo všechno fuk

a jestli nebyl jenom král,

nebo i obyčejný kluk.

            Další ukázka může někomu připomenout stránky z Mateřídoušky nebo ze slabikáře a čítanek – často se tam z dílny Jiřího Havla objevovalo právě tzv. obrázkové čtení: text, ve kterém jsou některá slova nahrazena obrázky. V Příhodě z lovu je oněch obrázkových „slov“ hned dvacítka. Pěkné zpestření čtení zkombinované s procvičováním slovní zásoby a mluvní pohotovosti. A hned za Příhodou z lovu vtipně rozverná, přitom naučná říkanka:

POZOR NA NI!

Jeď, lanovko, jeď

pod petřínskou zeď.

Dávej si však pozor na ni,

a to hlavně před snídaní.

Nevíš, jak se zachová,

když je pořád HLADOVÁ!

            Pro koho je té rozvernosti příliš, ať otočí několik stránek, podobně líbezně poetických textů je v knížce Jiřího Havla více:

Most

Do očí řeky den co den se dívá,

zná všechny sloky, které o něm zpívá,

s rozmarným sluncem zlatě září ve dne

a při měsíčku jeho stříbrem bledne.

Už přes něj přešel dlouhý průvod roků

už porozuměl řeči lidských kroků.

 

Hlavy svých soch rád rackům pronajímá,

vždyť s nimi je mu vždycky do smíchu,

na módu nedbá, jen když přijde zima,

vyjde si občas v bílém kožichu.

Po každé zimě vítá jaro zas –

Jak modré hejno pluje nad ním čas.

 

Most žije, i když nikdo už tu není

z těch, kteří kladli kámen ke kameni,

z těch,kteří přesto jako by tu byli

v obloucích, které směle rozkročili

od břehu k břehu, z věku do věku,

aby měl člověk blízko k člověku.

Ale o Karlově mostě můžeme uvažovat i jinak:

Z čeho má Karlův most strach

V mrazivých nocích sténá,

nemůže vůbec spát,

když musí po kolena

v ledové vodě stát.

 

Bojí se asi nastydnutí,

pozor si musí dát –

vždyť by se po kýchnutí

mohl i rozsypat!

A Karlův most do třetice – pro změnu na dvou komiksových stránkách. Sama komiksům zrovna nefandím, ale nešť! Můžu to obratem vyvážit nabídkou souboru mouder, vyžadujících jistou míru porozumění čtenému, opakovaně zvažované slabiny našeho žactva i studentů. Vybírám několik:

Komu se nelení, ten pozná hned, že tohle čtení je trochu i k přemýšlení

  • Když někdo s někým vyběhne, nemusí jít zrovna o atletiku.
  • Vždycky je dobré každou horkou zprávu nechat trochu vychladnout.
  • Nečekejte na kouzelného dědečka. Všímejte si toho, kterého máte doma!
  • Někdo má tři vysoké školy, ale chybí mu ta základní – slušného chování.
  • Sláva se občas zastaví na špatné adrese.

Nezaškodí trocha poučení:

Jak panoval…

Na vládnutí si Karel IV. zvykal postupně, nejdřív zastupoval otce v severní Itálii a v Českém království a na Moravě, po jeho smrti se stal v roce 1347 českým králem a později i císařem Říše římskoněmecké.

Otec Jan Lucemburský byl válečník, bitvy vyhledával a není divu, že v jedné našel smrt. Jeho oblíbeným výrokem prý bylo: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“ Syn byl jiný, ve vládnutí dával přednost diplomatickým jednáním, na která byl připraven svou výchovou, vzdělaností a všestranností.

Na jiné stránce čteme Co víte o Praze? Šestnácti otázkám, z nichž uvedu dvě, je předesláno: 

U každé odpovědi je písmenko. Když si to správně zapíšete, zjistíte něco, co vás potěší.

Kde je pražská zoologická zahrada?

G   v Karlíně

J   v Ďáblicích

A  v Tróji

 

Který pražský kostel má krásnou zvonkohru?

I   Katedrála svatého Víta

Z   Chrám svatého Mikuláše

P   Loreta

Povzbuzeni svými znalostmi o našem hlavním městě se můžete pokusit o překlad:

Latina dnes není jazyk, kterým by se vzdělaní lidé domlouvali. Přesto se používá v medicíně nebo v názvech rostlin a zvířat. Často můžete narazit na slova nebo spojení, jež z latiny pocházejí. Když je správně spojíte, dozvíte se, že je PRAGA….

Opět jen ukázka. V jednom sloupci slova jako alma mater, curriculum vitae, oponent, ze druhého vybírám podporovatel umění a věd, ve skutečnosti, krédo.

S číslicemi se můžete potýkat vícekrát. Jako návnadu uvádím dva řádky z osmi u textu Poslední den

Kdy skončil život slavného českého krále a císaře římského, se dozvíte, pokud zjistíte, které číslice od 0 do 9 v jednotlivých řádcích chybějí.

1   9  3  5  7  6  0  4  8

              7  2  0  4  6  5  1  8  3

Dostávám se k závěru knížky Radosti a strasti na dvoře Otce vlasti, k případnému vztahu Karla IV., prohlášeného jistou anketou za největšího Čecha, k dnešku:

Co by chtěl říci

Kdyby žil s námi, tak hned první den

vystoupil by na některou z rozhleden

a pořádně se kolem podíval.

A smál by se, nebo polekal?

Možná že by se mu třeba zdálo,

že je tu smělých lvíčat málo,

možná by právě tohle říci chtěl,

když nad hlavou mu gripen přeletěl!

Vzduch voněl, bylo po dešti,

král sestoupil na náměstí,

pochválil Václavovi koně

a vyšli s ním po pěší zóně.

Když si pak vzpomněl, kolik je mu let,

nerad i rád se tiše vrátil zpět.

SMĚJE SE NA NÁS Z NEBÍČKA

NAVZDORY VĚČNÉ SMRTI.

NETUŠÍ, ŽE JE JEDNIČKA,

I KDYŽ BYL POŘÁD ČTVRTÝ!

         Na internetu se dočtete, že Jiří Havel (1924 – 2016) byl básník a prozaik, známý a oblíbený autor literatury pro děti. Nejen pro děti. Z posledních kontaktů vím, že přátelům pan Jiří Havel posílal jako novoročenku svou Abecedu. Ráda ji šířím v učitelských kruzích. 

Abeceda Jiřího Havla 

ANDĚL: Nikdy předem nevylučuji spojenectví s čertem.

BUMERANG: Netěšte se, že se nevrátím!

CEP: Teď se uplatním už jen při mlácení prázdné slámy.

ČISTOPIS: Nejžádanější jsem u trestního rejstříku.

DEFENESTRACE: Myslím, že bych se zase mohla hodit.

EPIZODA: Jsem sice krátká, ale za někým se táhnu celý život.

FILOZOF: V každé hospodě je nás večer několik.

GÓL: Nechci urážet národní cítění, ale nejhoršímu z nás se říká vlastenec.

HISTORIE: Jaká jsem vlastně opravdu byla?

CHUDOBA : Jsem silná opozice každého režimu.

ILUZE: Počítejte s občasnou ztrátou.

JASNOVIDEC: Ani to raději nechtějte vědět!

KORYTO: U mne jsou nejvíc hladoví ti sytí.

LHÁŘ: Jsem reformátor pravdy.

MASKA: Hlavně se dívejte, co je pode mnou!

NADHLED: Nejdál dohlédnu zdola.

OBR: Moje velikost nezávisí na hmotnosti.

POLITIKA: Kdepak jsem se tak ušpinila?

RETUŠ: Na celý charakter nestačím!

ŘÍŠE: Té pohádkové jsem vždycky dávala přednost před třetí.

SPRAVEDLNOST: Občas se loudám a špatně vidím.

ŠAŠEK: Vyšvihl jsem se z podhradí až do poslanecké sněmovny.

TRPASLÍK: Přežil jsem všechny vlády.

ULICE: Jenom, mě, proboha, nenechte vládnout!

VĚŘITEL: Někdy zjistím až dodatečně, že jsem vlastně blbec!

WESTERN: Sestavování koalice.

XANTIPA: Pánové mě většinou znají pod jiným jménem.

ZÍTŘEK: Raději si ode mne moc neslibujte.

ŽLAB: Moje kapacita je úměrná velikosti zvířat.

 

HAVEL, J.  Radosti a strasti na dvoře Otce vlasti.  Praha: Albatros, 2016.

                  ISBN 978-80-00-04503-0.

HAVEL, J.   Kdo má smysl pro nesmysl. Praha: Albatros, 2007. ISBN 978-80-00-01749-5.

GLADWELL, M.  Bod zlomu. O malých příčinách s velkými následky.

                               Praha:Dokořán, 2006. ISBN 80-7363-070-2. 


    nikdo zatím nehodnotil

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.