Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Z pohádky do pohádky

V soumraku prázdnin přichází do našich kin vyprávění otce a syna Svěrákových uvité z klasických pohádek – Tři bratři. Renomé prověřeně sehrané autorské dvojice dává tušit, že se nám dostane kladné odpovědi na otázku položenou začátkem srpna v magazínu Lidových novin: Umí režiséři ještě natočit klasickou českou pohádku? Z odpovědí dotazovaných mi nejvíce konvenovala reakce známého fyzioterapeuta Pavla Koláře: Na tuhle otázku nedokážu odpovědět. Dobrým pohádkám možná nepřeje doba. Že by paradox? Vždyť pohádkami jsme syceni zejména v televizi už nejen o Vánocích, ale – jak aktuálně vidno – i o prázdninách. Čertovo kopýtko bude zřejmě v důrazu na slovo „dobrých“.

             Prý si ty pohádky „lid“ žádá. No, nevím, sama se bez televizních pohádek obejdu, o Vánocích i v létě. Už se upřímně těším, až vnucovaná televizní „okurková sezóna“ (anglicky případně silly season) pomine. Nic proti pohádkám, naopak. Ve škole všech stupňů bych se neobešla bez Devatera pohádek bratří Čapků, u menších dětí bez knížky Dvakrát sedm pohádek z dílny Františka Hrubína a Jiřího Trnky. Ale o tom až jindy.

          Když jsem chtěla potěšit jednu „čerstvou“ babičku, zašla jsem – jak jinak – do knihkupectví poohlédnout se po nějaké hezké knížce pro narozené vnouče. Znalá běžné nabídky z častých návštěv těchto míst, nečekala jsem, že to bude úkol snadný. A ejhle! Stačilo jedno rozhlédnutí, abych sáhla po knížce, kterou jsem po několika dnech šla koupit znovu (tentokrát už jako dárek k Vánocům pro svou dospělou vnučku,v naději, že ji jednou dobře využije při výchově svých dětí). Co je překvapující, ta knížka nemá uvedeného autora! Pro mě, která jsem vždy měla své studentky k tomu, aby se při volbě knih (zejména těch odborných) orientovaly především podle autora, něco skoro nepředstavitelného. Ať jsem se dívala, jak dívala, více než nabádavý titul Povídej pohádku a jméno ilustrátora Adolfa Dudka jsem nenašla. Potom už jen odkaz na nakladatelství LIBREX. Úroveň ilustrací si hodnotit netroufám, ani nechci, ale rozhodně mi nejsou „proti srsti“. Stačí však knížku čítající celkových 70 stran textu (a záložku!) otevřít a hned na předsádce jste vtaženi do přívětivého povídání právě tak na večerní předčítání krátce před usnutím: „Byl jednou jeden pasáček a ten vyháněl na pastvu velké stádo ovcí, a když se zlaté sluníčko sklánělo k západu, zase je zaháněl domů cestičkou přes potok s uzounkou lávkou, takže po ní mohla přecházet jen jedna ovečka za druhou Zvonečky na hrdlech oveček vyzváněly, ovečky pokojně přecházely a pasáček trpělivě čekal, až budou všechny za potokem. Také my musíme chvíli počkat, než ovečky lávku nad rozvodněným potokem přejdou, a přitom je budeme počítat: jedna ovečka, druhá ovečka, třetí ovečka….“ Totéž se opakuje na poslední stránce a desce knížky, kdy jste již uposlechli vybídnutí Povídej pohádku a vybrali jednu ze dvanácti skutečně klasických (nejen českých) pohádek. Každá čítá pět šest stran střídmě zaplněných textem, více obrázky. Z oněch dvanácti pohádek, z nichž většina začíná známým „O“ (Budulínkovi, Červené karkulce, kohoutkovi a slepičce, Smolíčkovi, Perníkové chaloupce, koblížkovi…), jsem neznala – než jsem si ji přečetla – jedinou: O třech medvědech. Jsou to tedy – chce se mi říci – notoricky známé pohádky, kdybych z praxe logopedky nevěděla, že už dávno dětem všeobecně známé nejsou. Děti jsou zahlceny těmi „gulášově“ namíchanými, často rádoby moderními pohádkami. Těžko se dají dětsky převyprávět, nepodpoří známou dětskou touhu po opakování, ještě jednou a ještě jednou, pořád dokola….Tomu ostatně odpovídají i poslední věty knížky Povídej pohádku: „Čekáš ještě na pohádku? Začni znovu od počátku“.

          Pohádky jsou napsány srozumitelnou, ale ne chudou češtinou, ve větách kolem desítky slov. Nezapomenu na předlistopadovou přednášku Vladimíra Smetáčka, kromě jiného už tehdy autora knížky Lidé a informace (Albatros, 1981). Ve spojitosti s výchovou ke čtenářství upozorňoval také na délku vět v knížkách pro děti a mládež. V paměti mi pro příklad zůstali Karafiátovi Broučci s častým, přečastým opakováním slov (A už leželi a už spali a spali a spali….A svítili a svítili, celou noc krásně svítili…Pac a pusu, a už leželi a už spali…A tak tam visel a visel…ale on pořád nic a nic a nic…). Mimochodem – ty Broučky máme doma hned dvakrát. Jedno vydání z roku 1941, to druhé s nádhernými ilustracemi Jiřího Trnky (dotisk Studio, Praha 2013) se loni objevilo pod naším vánočním stromečkem. Jen tak – pro strýčka příhodu. V kontrastu s Broučky mám v paměti (vedle zatěžujících jazykových archaismů) údaj o délce vět v Jiráskových Starých pověstech českých – v průměru 27 slov, což znamená, že čtenář už ztrácí přehled o souvislostech děje.

          Jiráskovy Staré pověsti české, ani v převyprávěné podobě, dětem nejmladšího věku před spaním jistě číst nebudete. Ale právě této věkové kategorii se věnuje – jak jsem si na internetu zjistila –ostravské nakladatelství LIBREX. Mnou objevenou knížku – Povídej pohádku – muselo naštěstí přede mnou zakoupit již mnoho jiných rodičů a prarodičů (také učitelů? učitelek mateřských škol?). Jinak by ta moje knížka nenesla informaci o (již) pátém vydání a dokonce jeho dotisku. Když jsem se přece jen neodbytně pídila po autorství, dozvěděla jsem se, že nakladatelství LIBREX přináší pro ty nejmenší děti knížky asi osmi autorů, mezi jinými pochopitelně Hanse Christiana Andersena, ale také Františka Hrubína nebo Miloše Nesvadby. Podívám se po nich. Zatím se budu kochat pomyšlením, že je pořád dost rodičů a prarodičů (a paní učitelek v MŠ), kteří svým ratolestem nejútlejšího věku předčítají ty stále zelené veršíky jako

Smolíčku, pacholíčku,

otevři nám svou světničku,

jen dva prstíčky tam strčíme,

jen co se ohřejeme,

hned zas půjdeme.

A o nějakou stránku dál, jiný večer zase třeba

Já koblížek, koblížek,

na másle smažený,

na okénku chlazený,

dědečkovi a babičce jsem utekl,

a tobě, zajíčku,

taky uteču.

Ale nám dospělým by ty hezké chvilky u večerního čtení krásných textů utíkat neměly. Kvůli těm malým pod peřinou – a našemu čistému svědomí. Nakonec malá nápověda: co kdybychom to předčítání tiše, tichounce podbarvili hudbou z baletu Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky? To by se to teprv usínalo!

Povídej pohádku. Ostrava: LIBREX (vydání páté, dotisk). ISBN  978-80-7228-516-7.

                                www.librex.cz

 

 

 v


    hodnotil 1 uživatel

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.