Anička z 2.B

         Začnu otázkou: co se stane, když se v knížce pro děti autorsky sejdou neurochirurg a fyzik zabývající se mimo jiné nanočásticemi? Zvědavým odpovím: vznikne náramně zajímavá a veskrze užitečná knížka (řekněme) moderních pohádek. Autoři ji v kratičké předmluvě označují jako knihu „…poněkud zvláštní“ a vzápětí dodávají: „Anička a její přítel pidimráz Pidonius prožívají mnohá dobrodružství, při kterých hrají významnou roli jevy, které můžete kolem sebe pozorovat zcela běžně a snad si jejich existenci ani neuvědomujete“. Je na čase dodat, že se jedná o knížku s titulem Anička z 2.B a dvěma podtituly pidimráz Pidonius ….a jak to vidí učitel Fousek?. Autory jsou  – k tomu,co již uvedeno, ještě tituly – neurochirurg doc. MUDr. Miroslav Kala, CSc. a fyzik doc. RNDr. Roman Kubínek, CSc. Vím,že oběma vždy záleželo, aby u jejich knížky byli uváděni i ilustrátoři, kteří podle mínění autorů velmi přispěli ke zdaru celého projektu (abychom se přidrželi aktuální terminologie).  Půvabnými obrázky tedy vybavili  Aničku z 2.B do světa Vladimír Halla a Lenka Tillichová.

            Pohádky vznikly ve fantazii tatínka-neurochirurga, který je vyprávěl svému devítiletému synkovi po večerech za lyžařského pobytu v Tatrách. Hádám, že následná cesta ke knižnímu zpracování s účastí fyzika-učitele Fouska- už byla záležitostí přátelských kontaktů vysokoškolských akademiků.

            Aniččin příběh začíná cestou ze školy, kdy na ni ze smetanového mraženého krému vykoukne něco jako malý rampouch, který se představí slovy: Jmenuji se Pidonius. Jsem pidimráz z Antarktidy a právě zde konám inspekční cestu. Vlastně konal jsem, než jsi mě chtěla sníst“. A začíná řada dobrodružství, ke kterým vždy přidává kapku chytlavého ponaučení učitel Fousek. Pidonius- rodem z Antarktidy – je pidimráz specialista. S Aničkou vzpomíná na svá školní léta, kdy probírali kromě jiného teoreticky i prakticky takové předměty jako mražení, chumelení, krupobití a taky výrobu sněhových vloček a rampouchů. Učitel Fousek dokáže od rampouchů a meluzíny přejít k hudebním nástrojům, ke vzniku a šíření zvuků a tónů, nenásilně v podstatě k akustice. Pidoniovo pravé antarktické kýchnutí přivádí učitele Fouska nejen k pravidlům slušného chování ,ale přes sušení prádla za mrazu až k radám, jak se chovat a pomáhat těm, co se ocitnou v nadměrném chladu. Když se Pidonius stane svačinářem, vede to učitele Fouska od úvah o šikaně ve škole až k splývavým černým plášťům Tuaregů (samozřejmě opět s pohotovým podhoubím fyziky). Pidonius potom vysílá nouzové volání, což učitel Fousek zpracuje do pohádkového hororu, kde je hlavní postavou mikrovlnná trouba. Nakonec nechá Pidonius patentovat Aniččinu sněhovou vločku – pro učitele Fouska příležitost vybídnout děti ke hrám s kružítkem a pravítkem (nepokrytě pojatých jako malý výlet do geometrie). Ale to jsme vlastně přeskočili jednu z nejvydařenějších kapitol knížky Anička z 2.B – Jak Pidonius uzdravil ledního medvěda. Z ní alespoň kousek:

         Zpráva o nemocném ledním medvědovi se roznesla krajem. „CHLOUBA NAŠÍ ZOO V OHROŽENÍ ŽIVOTA!“ psaly noviny. „ŘEDITEL ZOO MÁ V OČÍCH SLZY!“ otiskl článek jistý týdeník. 

         Do zoologické zahrady se vydali bylinkáři a různí léčitelé. Známý šarlatán Vetchý uvařil odvar z bylin. A že to byl lední medvěd, smíchal česnek medvědí, sleziník severní, sněženku podsněžník, medvědici léčivou a zimostráz vždyzelený….Ředitel Kopýtko postupně vykázal léčitele s kyvadélkem, prodavače kouzelných kamenů a lékárníka Omastka, který se potřeboval zbavit nadbytečné zásoby jedlé sody, kterou hodlal míchat medvědovi do koupele….Medvědovi bylo stále hůř. I nelenil pan Oulisný, jinak majitel pohřební služby nesoucí hrdý název „Veselý funebrák“, a vyžádal si u Kopýtka audienci. “ V novinách se píše, že brzy….Pro všechny případy bych rád, a to prosím dříve, než takto učiní konkurenční firma „Smutný funebrák“, učinil výhodnou nabídku….To již ředitel více nevydržel, zbrunátněl, pak sundal ze stěny vlastnoručně vyřezávaný býkovec, suvenýr to z Liptova, a hnal majitele „Veselého funebráka“ přes celou zoologickou zahradu….

         Na medvědovu nemoc upozornila Aničku maminka. Ukázala jí článek v novinách….Anička svou starost o medvěda svěřila Pidoniovi. „Prý asi umře“, projevila své obavy. „Lední medvědi sice u nás (v Antarktidě) nežijí, ale jisté zkušenosti s nimi samozřejmě mám“, holedbal se Pidonius. „Podívám se na něj“….. „Úpal! Docela obyčejný úpal!“,dal se Pidonius slyšet. „Změřil jsem teplotu vzduchu a vody ve výběhu, tělesnou teplotu medvěda, spočítal jsem počet horkých dní následujících po sobě a došel jsem k závěru, že se náš milý medvěd úplně přehřál. Pokusil jsem se ochladit vodu v jeho bazénu, ale kámen a beton jsou úplně rozpálené a slunce tak sálá, že bych ztratil příliš mnoho mrazící energie. Ale po západu slunce – po západu slunce s tím něco udělám“, řekl odhodlaně Pidonius a na tváři mu naběhl úsměv, kterému se dalo věřit.

         Potud ukázka z kapitoly (pohádky) Jak Pidonius uzdravil ledního medvěda. Cítíte, kolik je v tom textu naší pokleslé každodennosti a s jak jemnými náznaky a nenásilnými návody autor operuje (v pravém slova smyslu, pohádku přece napsal lékař)? Vychutnáváte si tu pěknou češtinu? Kdy děti uslyší, že někdo zbrunátněl, že se roznemohl, že se holedbá, a co ta práce s vlastními jmény?

         Zbývá alespoň úryvkem doplnit, jak případ chorého medvěda „…viděl učitel Fousek: Úpal a úžeh jsou dva odlišné pojmy, které mají ledacos společného. Může totiž dojít ke kombinaci úžehu a úpalu, ale vždy je nejpodstatnější to, že došlo k přehřátí těla. Stejně jako se to projevilo u ledního medvěda Ferdinanda ve výběhu zoologické zahrady, i my lidé můžeme z horka zvracet a mít horečku. Než si povíme, jak tomu předejít, naučme se úpal a úžeh rozlišit. Často se to plete i dospělým, a proto vám poradím pomůcku, která vám umožní navždy si snadno zapamatovat rozdíl mezi úpalem a úžehem. Jedna z možností, jak si tuto informaci zapamatovat, je použití pomůcky, která má své jméno – mnemotechnická pomůcka. Používá se pro zapamatování různých „nezapamatovatelných“ pouček.

       Pro zapamatování obojetných souhlásek takovou pomůcku možná již znáte – BeFeLeMePeSeVeZe. Vyjmenovaná slova po „B“ si zapamatujete třeba takto: Být je pěkné, když je kde bydlet, jsem obyvatel, když mám byt, nebo aspoň příbytek, ve kterém je nábytek, nejsem přece dobytek. Obyčej je umýt si obličej, abych byl bystrý. Bylina není kobyla a už vůbec ne býk se jménem Přibyslav.

A jak na rozlišení úžehu a úpalu?

 Úžeh – hlava, vzniká působením silného slunečního záření na nekrytou hlavu. Proto je důležité i v létě na slunci nosit lehkou čepici či šátek.

Úpal – lidské tělo, vzniká působením nadměrného tepla na celé lidské tělo, například při dlouhých pochodech anebo náročném sportu v nevhodném oblečení. Nemusí přitom vůbec svítit sluníčko, stačí, když bude vedro. Před lety to bývala častá nemoc u lodních topičů, kteří v podpalubí velkých lodí těžce pracovali v horkém prostředí“.

Mně ta mnemotechnická pomůcka hodně pomohla, úpal a úžeh už si rozhodně nepletu. Ale nejen z tohoto důvodu jsem pohádkovou knížku Anička z 2.B …a jak to vidí učitel Fousek? s radostí zařadila mezi ty, které připravuji výhledově pro svá budoucí pravnoučata. Vy možná máte tip na pěkný vánoční dárek. Nebo že by k narozeninám? A co tak s ní do školní (i učitelské) knihovny? Existují (v nějaké podobě) vůbec ještě?

 

KALA, M., KUBÍNEK, R.  Anička z 2.B, Pidimráz Pidonius…a jak to vidí učitel Fousek?

                                          Vydala Univerzita Palackého v Olomouci, 2008.

                                          ISBN 978-80-244-1932-9.